Na Horním Hradě roste velká lípa. Lípu mají všichni rádi, z čehož lze usoudit, že ten plácek ve veskrze pozitivní místo. Dobré místo.

Naproti přes údolí je jiné místo, které mám také ráda. Možná negativní, ale ne zlé.To místo dýchá rozkladem. Zády se opírá o skalní zářez staré cesty. Stojí tam tis.Místečko pod ním je ohraničeno spadlými stromy, půda i v parném létě je mokrá až rozbahněná, kyprá. Voní hnilobou. Přes místo vede stezka zvěře a podle toho, jak je půda rozrytá, zvířata nejen procházejí. Na první pohled mě zaujal ten tis. Není to strom, který by člověk v lese potkával na každém rohu. Roste velmi pomalu, je tvrdý a jedovatý- smrtonosný. Tis je i název jedné runy.Eihwaz. Tis se vysazoval na hroby,odkazoval k zásvětí. Značí transformaci. V tomto aspektu trochu připomíná tarotovou třináctku Smrt- konec starého, smrt, která uvolňuje místo životu. V přírodě jsou oba póly v nutném sepětí. Energie, která buduje,  a energie, která rozkládá. Bez ní bychom seděli na hromadě mršin. Negativní jako nutná podmínka vzniku pozitivního a naopak. Proto bych o tomto místečku nechtěla mluvit jako o „zlém“, i označení místo s negativní energií už zní trochu mylně. Místo s rozkladnou energií. Tak. Místo, kde se dá přemýšlet o přežitém, o tom, co je třeba opustit, rozložit a z částí postavit nové. Nejen ta teplá, zářivá a budující energie je člověku třeba. Proto občas zajdu od lípy pod tis. Aby člověk vychutnal protiklady. Všechno zjevné má svůj protiklad v neprojeveném. Není dobra bez zla, světlo bez tmy, začátek bez konce. Když navršíte velký kopec, někde zůstane hluboká jáma. Proto nelze vytvořit svět bez válek, nemocí, hladu a utpení. Nwelze odstranit zlo. Protože svět forem už ze své podstaty zůstane polaritní. Také jsme rozděleni na muže a ženy, hledáme jednotu, prchavě ji nacházíme v několika vteřinách orgasmu- ale je to jen iluze, zůstáváme rozděleni. Ovšem to už není do rubriky krajina-místa :-) .

K tomuto zamyšlení mě přivedla malá slovní výměna včera večer. Jeden kamarád udělal jednu malou hezkou věc. Jednu z předlouhé řady jeho laskavostí vůči svému okolí. Ta jedna malá kapka naplnila míru a mně došlo, jak vzácného člověka znám. Napsala jsem mu, že je pozemský anděl a nijak jsem nemyslela typologii dušiček podle Doreen Virtue. Ohradil se. Že prý jen každému z nás byly do vínku dány jiné věci k užívání. A právě tahle věta mi připomněla citát sv. Augustýna: "Anděl je v první řadě název úkolu" V tomto smyslu by andělem mohl být každý z nás, kdo rozpozná svůj životní úkol. Kdo pochopí, proč tu je. Víte to? A dost možná, že nemusí jít o nějaké velké životní poslání, které přesáhne nás samé. Možná, že jde o malé každodenní úkoly ve vztahu k jiným lidem. Čím mu mohu prospět? Udělat jeho/její den hezčí? "Anděl je v první řadě název úkolu". 

Z etymologického hlediska anděl znamená „posel“. Zvěstovatel. Andělské v lidech okolo nás nám umožňuje naslouchat poselství…za tři tečky si dosaďte co chcete. Prozřetelnosti, Záměru…..Človíček, o kterém byla řeč výše, pomáhá lidem vidět sebe. Malinko popostrčí, aby překonali hradbu, která je dělí od nich samých i od lidí kolem. Mluví a naslouchá a trochu vidí za náš vlastní roh.

Určitě znáte nějaké takové anděly ve svém okolí. Vyznačují se tím, že přijdou, změní vám život a než se rozhlédnete, odejdou. Nečekají díky. A tak tohle krátké zamyšlení je poděkování všem takovýmto pozemským andělům, kterým jsem to nestihla říct do očí.

Něco do rubriky „turistické zajímavosti“. Pokud někdy navštívíte obec Andělská hora v západních Čechách, stojí tam za shlédnutí dvě místa:

Za prvé zřícenina stejnojmenného hradu z konce 14. století- z hradu zbylo jen pár zdí, ale z vrcholové plošinky je nádherný výhled na okolní hory a lesy. K hradu se také váže pěkná pověst, která byla dokonce zfilmována do podoby pohádky, takže si jí možná pamatujete ze Studia kamarád nebo nějaké podobné relace.

A za druhé- hned u hlavní silnice na druhé straně než obec stojí kostel Nejsvětější Trojice. Pokud to někomu unikne při pohledu ze země (ale těžko) při pohledu z andělské hory je to do očí bijící. Kostel má pravidelný trojúhelníkový půdorys. Už jste někdy viděli trojúhelníkový kostel? V obci stojí ještě jeden, „normální“ kostel. Tento trojúhelníkový je „poutní a hřbitovní“. Poblíž kostela stojí lípa, u které v minulosti vyvěrala studánka, jejíž voda měla zázračně uzdravující účinky. Máme tu tedy kompletní posvátnou trojku  kámen (hora)- pramen- strom. A korunou je trojúhelníkový kostel. A kdyby šlo jenom o půdorys….na střeše kostela je vížka, zvonička, na jejímž vrcholu by každý čekal křížek- ale je tam plechový trojúhelník. V průčelí kostela visí na zdi Kristus- tedy předpokládám, že je to on. Protože za prvé nemá za sebou kříž, prostě si visí na omítce jen tak a za druhé je holohlavý. Bohužel jsem se nedostala za zeď areálu natož dovnitř budovy, takže nevím, jaká je vnitřní výzdoba. Ale přinejmenším při pohledu zvenčí jsem nenašla jediný křesťanský (latinský) kříž.

Na stránkách obce (http://www.obeckyselka.cz/anhora.htm) je uvedeno, že kostel byl vystavěn roku 1712 podle plánů G.B. Alliprandiho. Tak jsem se podívala, co je to za stavitele. Podílel se na mnoha projektech své doby od zapadlých zámečků až po pražské paláce jako je Černínský a Šternberský, který je naprostým vrcholem barokní světské architektury u nás. Takže ve své době žádná nula. Co mě zaujalo nejvíc- postavil např.špitální kostel Nejsvětější Trojce (pěkná shoda jmen) v Kuksu!  Někdo, kdo stavěl v Kuksu pro hraběte Šporka- to už je pane vizitka. Tento areál je (i když torzovitý) stále silným místem a dokonalou ukázkou barokní kompozice krajiny, přesycený skrytými významy a alegoriemi a mýtickými příběhy. Známá Alegorie Ctností a Neřestí je jenom třešnička na dortu.

O poutním kostele v Andělské hoře nevím nic bližšího, ani jsem to místo neprochodila s virgulí nebo tak něco. Je hodně zvláštní už jenom na pohled. Pokud budete mít cestu okolo, zkuste přibrzdit. Je to kostel poutní- tedy zastav se, poutníku.

Některá místa a dokonce celé krajiny jsou otevřené a přátelské, jiné jsou kryty pokličkou- uzavřené či zraněné a trpící.Hlouběji je třebas nějaký pokřivený, ale přesto krásný vnitřní život. Příklad: větší části Krušných hor a Sudet obecně. Jsou také krajiny jako Český kras, jejichž bytost uniká, skrývá se v ponorných řekách a jen málokdy vystupuje k povrchu. Můžete v nich žít roky a nezahlédnout ji. Neznamená to však, že není.
(Václav Cílek: Včely neviditelného- probouzení místa)

Celý článek