Druhý ze dvou článků převzatý z facebooku od uživatele Honzik Juanito Angel -zdá se, že cituje autora Jana Menděla. Jsou to konstatování tak prostá a jednoduchá, že je možná zbytečné je číst. A nebo jsou tak prostá a jednoduchá a právě proto je třeba je číst – abychom si vzpomněli, že to vlastně všechno dávno známe...

Jeden ze dvou článků převzatý z facebooku od uživatele Honzik Juanito Angel -zdá se, že cituje autora Jana Menděla. Jsou to konstatování tak prostá a jednoduchá, že je možná zbytečné je číst. A nebo jsou tak prostá a jednoduchá a právě proto je třeba je číst – abychom si vzpomněli, že to vlastně všechno dávno známe...

Už dlouho si chodím na facebook jen číst. Není v tom žádné šmíráctví – srdečně ráda se dozvídám, jak se známí mají.  Že jedna je zrovna na dovolené a má novýho chlapa, co kdo vyrobil nebo vymyslel za projekt, přečtu vtipy (dokonce dvakrát, protože co napíše, jedna hned kopíruje i ta druhá). Ale hlavně: dozvím se, co se kde chystá a děje.

Za flašku ginu jsme dostali stařičkou kánoi. Leda ležela sousedům na zahradě, až pod ní uhnily šprušle a spadla na zem. Zlomený bort, prýskaná barva, výstuha prasklá, kýl by chtěl zatmelit… ale je naše a Brouk jí chtěl ještě před zimou vyzkoušet. V sobotu jsme se proto vydali na Sázavu.

Mé krajinné ladění je veskrze romantické. První půlku života to bylo máchovské okouzlení krajinou kolem Bezdězu. Respektive obráceně – kvůli Bezdězu jsem začala číst Máchu. Někde tady na blogu  se z pískovcového zaujetí vypisuji.  V posledních letech jsem však přišla na chuť „krajině skrytých vod“ – západočeskému lázeňskému trojúhelníku, kraji, který si zamiloval Goethe.

Přišlo mi emailem od Zbyňka a myslím, že to potěší každou kancelářskou krysku  

Platon říkal, že tělo je hrob duše. Projevy žádosti strhávají duši, která je za trest spoutána s tělem, hmotou.  Třeba nejsem dost žádostivá, ale nemám s hmotou problém. Má duše se v těle cítí docela dobře.  Život je podle mě hrobem duše.

V sobotu je tolik akcí! Nemůžu být všude najednou a pro letoišek jsem využila pozvání na akci pro mě poněkud nezvyklou- čtyřdenní indiánské táboření, kdy jeden den bude ve znamení bitvy kavalerie proti rudochům. Včera jsem proto pilně koukala v televizi na film Vinetou, abych se patřičně nbaladila. Včera mi v hlavě zase udělalo zmante Statečné srdce ale ne! Já se nedám, vystoupím na chvilku ze zajetí temného středověku a poskočím do 19. století.

Tak jo. Překulilo se to. Třicítka.

V posledních pěti dnech přišly dvě skvělé zprávy – blizoučká kamarádka je ve druhém měsíci a kolegyně ve druhém týdnu. Těhotenství ve vaší blízkosti vás donutí přemýšlet o vlastním.

Mám vystudováno, jsem bakalář. Dálkově. Bratr mého kamaráda také studuje. Prezenčně. Je mu skoro 26 let, studuje od maturity a letos by měl mít svého prvního bakaláře. Nebylo kam spěchat- bydlí s maminkou, která je sice v částečném invalidním důchodu, ale s přídavky na děti, sirotčím důchodem a nějakou tou brigádou se to dalo. Ale za pár týdnů, úderem 26 roku života výhody nezaopatřeného dítěte a studentského života končí.  Je tu možnost dodělat poslední dvě zkoušky a vrhnout se s titulem do světa dospělých. JENŽE…

Nepustím se do ekologických úvah na téma úložiště radioaktivního odpadu a jeho rizika pro člověka a krajinu. Ne. Mám novou hračku- externí disk, úložiště dat.

Vánoce ve dvou nejsou dobrý nápad. V žádném mém vztahu se nekonaly dvakrát. Jednoduše příští Vánoce už jsme spolu nebyli. Asi je v tom nějaké kouzlo. Když letos hrozily Vánoce ve dvou, začala jsem panikařit.

A pěkně to klouže. To jsem si vyzkoušela dnes ráno cestou do práce, když mě porazilo auto.

Ve zrychleném režimu legislativní nouze se schválila úsporná opatření. Rozumím tomu, šetřit se musí.

Takže rozumím tomu, že prezidentský plat a poslanecké náhrady se zdaní. Můj příjem se daní taky, takže jaképak copak. Že se zruší úlevy na daních pro malé vodní elektrárny, solární el. apod. mě moc nepobouřilo, páč nemám malou vodní.

Původní plán na lehké sadaření se zvrhl v záležitost poněkud masitější. Volal mi Brouk, že slíbil „přenést prase".  Akce tak na dvě hodinky. Ptám se: „prase nemá nožičky nebo už bude mrtvý?"  „No, asi bude mrtvý." „To se tam bude jako zabíjet?", zděsila se u oběda kolegyně, která hovor slyšela. „A jak myslíš, že se maso dostane na krám? Prase ho dá dobrovolně? Jasně, že se musí zabít." Otřásla se odporem ale už za pár minut: „Mohla bych tam přijet taky?" Zvědavost je motor lidstva. „Sraz je v sedm." „Tak to ne." Lenost je taky motor lidstva, ale v případě kolegyně to neplatí.